22.06.2005 - Filmovat ve Zlíně? Za trochu jídla

V ulicích města vznikají klipy k písním Honzy Surého

Zlín - Rozruch v ulicích krajského města v těchto dnech působí filmový štáb z Prahy. Natáčí se tu totiž několik videoklipů k novému albu zlínského písničkáře Honzy Surého. Filmaři chtějí zvládnout velkolepý projekt o patnácti písničkách za rekordně krátkou dobu. "Videoklip se běžně natáčí tři až čtyři dny, my ale budeme mít všechno připravené za týden. Stříhat se pak bude materiál v Praze," řekl režisér projektu Ivan Bareš. Z natáčení přitom vzejdou celkem tři věci. "Budeme mít nejen videoklipy ke každé písničce, ale i doprovodný obrazový materiál, který se pak bude za kapelou promítat na koncertech. K cédéčku pak ještě vznikne dokument s krátkým povídáním," vysvětlil písničkář Honza Surý. Filmaři zapojili do natáčení takřka celý Zlín. Lidé jsou ochotní účinkovat zadarmo, jen za občerstvení v hospodě. "Je to úžasné. To by se v Praze nestalo," pochválil si práci režisér Bareš. "Zlín je pohodové a pohostinné město," dodal.

22.06.2005 - VERONIKA KAPITÁNOVÁ - Filmaři ve Zlíně: Je tady pohoda

Hospodské songy písničkáře Honzy Surého budou provázet klipy všech filmových žánrů

VÝCHODNÍ MORAVA DNES

Zlín - Ve filmových ateliérech na zlínské univerzitě přešlapuje několik lidí. „Jako první půjdeme točit jeden dlouhý záběr do ulic,“ vysvětluje mi autor scénářů ke klipům Evžen Gogela a ukazuje na kameru s malým dřevěným rámem, prý pozůstatkem okýnka po Spejblovi a Hurvínkovi. „Půjde o bezprostřední dění na ulici, které divák uvidí jakoby z okna. Včera jsme něco podobného točili v hospodě přes sklenici s pivem,“ přidává Libor Čevelík, toho času "holka pro všechno". Na sobě má opasek se spoustou věcí, které při chůzi legračně cinkají. V ruce drží stojan na kameru. „Člověk nikdy neví, co budeme potřebovat," vysvětluje s úsměvem. Je jedenáct hodin, v ulicích začíná pražit slunce. Štáb o čtyřech lidech vyráží. Panuje veselá nálada. Lidé, které kamera s okýnkem pozvolna snímá, reagují různě. Někteří uhýbají a jakmile se dostanou ze zorného úhlu objektivu, udiveně se ohlížejí. Děti mávají a jsou bezprostřední. „Děti jsou vždycky nejlepší,“ kývá hlavou Gogela. Školáci se smějí a tlačí před kamerou. Pak štáb uhýbá ze Školní ulice k trolejbusové zastávce. „Natoč nějaké lidi, jak vystupují. Běž až ke dveřím,“ nabádá kameramana Mirka Bláhu hlavní guru celého dění, režisér Ivan Bareš. Do Zlína přijel z Prahy, kde připravuje pořad Reportéři ČT a řadu dalších projektů. V obličeji má šibalský úsměv. Pozoruje davy cestujících v trolejbuse a hodnotí: „Tady je to jiné než v Praze. Tam už by nás lidi zasypali. Tady jsou zaražení.“ Štáb se vydává do květinářství, kde pracuje nějaká známá, pak na tržnici, číhá u přechodů, míří na náměstí ke kašně. Kamera snímá jeptišku, dvě policistky a pár se zmrzlinou. Ivan Bareš mizí v hračkářství a vrací se s píšťalkou. „Já udělám rozruch a ty natáčej, jak se lidé ohlížejí,“ posílá kameramana ke skupince mladých lidí. Pak natáčejí i mě. Žádné protesty nepomohou.
Po hodině všem začíná kručet v žaludku. „Dáme si oběd, to už stačí,“ říká Evžen Gogela. Skupina se odebírá do restaurace a plánuje odpolední natáčení, při kterém se má před kamerou vraždit. Dozvídám se, že se bude muset večer kameraman položit do jámy větší než hrob a přes plexisklo točit hlínu, kterou na něj budou ostatní házet shora. A že na střeše univerzitní budovy bude tančit nějaká dívka.

„Počkej, dostaneš krumpáč a budeš kopat. Však ony tě ty tvůrčí myšlenky přejdou,“ směje se na Libora Čevelíka Evžen Gogela. Končí tím debatu s režisérem Barešem o tom, jestli herce postříkat krví jen na rukou, nebo zašpinit i jejich obličeje a kachličky na zemi. Ivana Bareše hororové scény zjevně přitahují. „No jo, na světový horor jsem psal i disertační práci,“ přiznává. Po obědě natáčení pokračuje opět v ulicích Zlína. Mladá tanečnice Bára se swalkmanem na uších nakonec nevrtí na univerzitní budově, ale snaží se do tance zapojit mládež v přilehlém parku.
Kameraman je nadšený. Natáčení se mu začíná zamlouvat, pluje za tanečnicí přes park na náměstí a ke kašně. Opálená dívka v krátkých šortkách a tričku na ramínka budí pozornost i v řadách kolemjdoucích. Laškuje před objektivems kornoutem se zmrzlinou. „Nabídni mu. Běž až ke kameře," volá režisér. Fotoreportér MF DNES, který všechno pečlivě dokumentuje, s úsměvem dodává: „To je erotika." Odpojuju se kolem půl třetí odpoledne, štáb ale bude pokračovat až do půlnoci. A pak další den zase od devíti od rána. Nejprve se znovu procházejí scénáře a chystají rekvizity, pak se točí. Někdy v ateliérech, jindy venku. „Každý záběr minimálně pětkrát. Zvlášť pokud jde o hrané scény s davy. Ty jsou nejhorší,“ říká Evžen Gogela. „Na pořádný večírek po akci si ale vždycky čas najdeme,“ přiznává vesele. Navíc od zítřka bude natáčení pohodovější a méně náročné. „Zapojí se totiž i zlínští herci,“ vysvětluje. S amatéry se však i nadále počítá. „Spolupracuje se s nimi dobře. Pokud po nich nechceme nic, co by pro ně nebylo přirozené, jde jim to. Na náročnější věci, jako je vyjádření emocí, už ale potřebujeme profesionály,“ dodává režisér Bareš. Skupinka několika lidí s kamerou a osvětlovačem mizí v dálce. „Uvidíme se v sobotu,“ volá na mě ještě Evžen Gogela. Do Zlína si totiž o víkendu přjede zahrát feťačku v jednom klipu i jedna z letošních finalistek SuperStar Míša Nosková, kterou si prý nesmím nechat ujít. Každý z patnácti klipů, které během tohoto týdne ve Zlíně vzniknou, bude jiný. Barevně, stylově i žánrově. Jeden bude groteska, jiný horor, další jen rozostřená snová vize. Spojovat je bude jediné - hospodské songy písničkáře Honzy Surého.

Foto popis| V ZÁŘI REFLEKTORŮ. Písničky zlínského muzikanta Honzy Surého doprovodí patnáct velmi různorodých klipů. Většina z nich vzniká v těchto dnech velmi bezprostředně ve zlínských ulicích.

Foto autor| FOTO: MAFA - LUBOMÍR ANČINEC

22.06.2005 - Klipy vyjdou na pár desítek tisíc

Zlín - Doposud patřil zlínský písničkář Honza Surý k neznámým nadšencům pro muziku. Skládal si písničky do šuplíku, pak je hrál se svou kapelou na koncertech.

Nyní ale vzbudil velikou pozornost. Své písničky, ke kterým si sám skládá hudbu i texty, vydal na albu s názvem Nakloněná zem a poslal je několika agenturám. A ty se "chytly". Přišla nabídka natočit ke každé videoklip. „Shodou několika šťastných náhod tak můžu k písničkám natočit i videoklipy, dokonce ke každé něco. Navíc získám obrazový materiál, který se bude při koncertech promítat na pódiu za kapelou, a dokument s krátkým povídáním,“ říká nadšeně. „Bude to jednoduše takový projekt tři v jednom,“ dodává.

Přitom náklady se podle něj vejdou do několika desítek tisíc. „Podílejí se na tom totiž hlavně kamarádi. Každý, kdo mohl, přišel natáčet. Jde spíš o společenskou událost. Setkáme se a natočíme přitom klip. Mám v tomhle štěstí,“ dodává. Jeho folk-rockové hospodské písničky však nezaujaly jen v tuzemsku. „Dostali jsme ještě i pozvánku na Rock Fest do amerického Chicaga. Kromě nás tam budou ještě Kabáti a Horkýže slíže,“ chlubí se.
Festival pro rockové kapely ze všech koutů světa se koná koncem srpna, Honza Surý se svým Big bandem vyráží o týden dřív. Zlínský písničkář Honza Surý v minulosti nahrál několik šansonů spolu s Pavlem Březinou. Album se jmenovalo Krajina snů a šlo o pohodové poslouchání. Cédéčko Nakloněná zem, které právě vzniklo, je jeho první samostatná věc. „Pracoval jsem na něm asi půl roku. Jsou to hospodské folk-rockové písničky. Celkem je jich patnáct,“ dodává zpěvák.

Foto popis| S KAMARÁDY. Honza Surý (vpravo) si projekt, který vzniká ve Zlíně, pochvaluje. Navíc náklady podle něj nepřesáhnou několik desítek tisíc korun.
Foto autor| FOTO: MAFA - LUBOMÍR ANČINEC

22.06.2005 - Gogela: SuperStar je jako Baťa

Zlín - Hudba Honzy Surého -to jsou prosté hospodské písničky. Jak je tahle muzika blízká scenáristovi Evženu Gogelovi? „Vyrostl jsem na rocku a metalu. Honzovy písničky jsou podobné. Přímočaré, upřímné, na nic si to nehrajou. A to mám rád,“ říká muž, který se kromě jiného podílel třeba na vzniku pohádky Z pekla štěstí II.

* Co říkáte na texty jeho písniček?

Jako textař píšu samozřejmě jinak. Ale tyhlety texty, to je prostě z něho. On tu muziku tak cítí, on ji tak zpívá.

* Klipy k muzice se točí ve Zlíně. Vy jste Zlíňák a vybíral jste místa pro natáčení sám. Podle čeho?

Pokud čtu nějaké texty nebo příběhy, okamžitě před sebou vidím obrázky a místa, která znám. Už při poslechu jsem tedy věděl, jak to bude vypadat a kde se to bude odehrávat. Stejně to bylo při čtení knížky Obsluhoval jsem anglického krále, ke které jsem pak psal scénář. Projekt Obsluhoval jsem anglického krále vámnevyšel. Ačkoliv porota nominovala váš scénář na cenu Sazky, nakonec ho ze soutěže dodatečně vyřadila... Není to tak špatné. Jsme teď v kontaktu s Jiřím Menzlem, který mi napsal úžasný dopis. Konečně si prý přečetl můj scénář a ten svůj pak radši roztrhal. Musí to prý přepsat znovu. Takže určitá naděje na spolupráci tu je.

* Chtěl byste v budoucnu zpracovat jiný příběh z literatury?

Chtěl. Casanovovy paměti jako velkou historickou fresku, život skladatele Myslivečka, Masaryka a Kafkovy povídky. Kafka by měl vypadat úplně jinak, než jsou lidi zvyklí. Mělo by to být laděno do absurdního humoru, něco jako Život Bryana od Monty Pythonů. Už o to mají zájem Němci.

* Co pohádky? Už jste točil se Zdeňkem Troškou Z pekla štěstí II.

Tehdy mě Zdeněk Troška oslovil, protože už mu nestačil Drda a potřeboval druhý díl vymyslet jinak. Měl jsem v té době dvě malé děti, takže jsem to zkusil. Když děti to, co jsem napsal, bavilo, točili jsme to. Nestudoval jste dramaturgii. Jak to, že jste se dostal tak vysoko?Po vojně jsem přispíval do novin, ze střední školy jsem měl napsanou i knížku, která ale vyšla až předloni v Albatrosu, a nějaké básně. Pak mne seznámili se Zdeňkem Troškou. Snažil jsem se totiž napsat scénář k Čachtické paní, kterou on v té době taky zpracovával. O šest let později mi nabídl spolupráci na scénáři Z pekla štěstí II a Kameňácích. To už jsem pracoval v televizi a dělal Rady ptáka Loskutáka, Silvestr a SuperStar.

* Co říkáte kritice druhého dílu, hlavně scénářů?

To je jednoduché. Jednička byla úspěšná, protože byla nová. Nikdo nevěděl, co čekat. Navíc v ní účinkovala jiná moderátorská dvojice, ze které se během času podařilo udělat velice dobře komunikující dvojici. Druhý díl přišel moc brzo. Myslím, že by bylo lepší, kdyby začal až v září. Co se týče scénáře, dělali jsme maximum v rámci možností. SuperStar je jako Baťa. Lidé z týmu musejí vyrobit takovou botu, která se prodá. Není to bota jen pro mladé. Kdybychom mohli vymyslet originální botu, vypadalo by to jinak. Ale neúspěšná druhá SuperStar rozhodně nebyla. Pěvecky byla mnohem lepší. Navíc ji sledovaly dva až tři miliony lidí.

Foto popis| Scenárista Evžen Gogela napsal scénář k pohádce i SuperStar.
Foto autor| FOTO: MAFA - LUBOMÍR ANČINEC